Podrobně o rumu

Rum je alkoholický nápoj vyráběn z cukrové třtiny, přesněji z melasy neboli šťávy z cukrové třtiny, která se nechá fermentovat a poté se destiluje. Vytváří se tím čistý bílý destilát, který se zpravidla poté uloží do dubových sudů, kde zraje. 

Většina světové produkce rumu se soustřeďuje v oblasti Karibiku a střední Ameriky, ale vyrábí se i v Indii, Filipínách, Jižní Africe, USA, Evropě, Austrálii. Rum je často spojován s námořnictvím a není to jen kvůli jeho původu z přímořských oblastí, v Britském královském námořnictví ho námořníci často pili v kombinaci s vodou jako grog a piráti si z něj připravovali nápoj zvaný bumbo, kombinace vody, tmavého rumu, skořice a muškátového oříšku, v modernějším pojetí se přidává i šťáva z citrusů.

Historie a původ rumu

Původ slova rum je nám dodnes neznámy, většinou se objevuje několik verzí, odkud toto slovo pochází. Někteří tvrdí, že pochází z latinského slova saccharum neboli cukr. Jiní se domnívají, že slovo pochází z římského slova rum, které se dá přeložit jako silný. Nejpravděpodobnější verzí je, že slovo rum je zkrácená verze slova rumbullion, což byl slangový výraz pro vřavu, rámus. Tento výraz se objevuje právě na ostrovech ve spojitosti s opileckými pletkami. Ve španělsky mluvících zemích se rum označuje jako ron a ve francouzsky mluvících zemích zase jako rhum. V starší literatuře můžeme najít mnoho lidových názvu pro rum jako například: Nelsonova krev, ďáblova voda, pirátsky drink, námořnický elegán, Barbadoská voda.

První nápoje podobné rumu se objevují již ve starověké Indii a Číně, kde vyráběli alkoholický nápoj z cukrové třtiny a má se za to, že se rum do světa rozšířil právě z Indie a Číny. V Malajsii se už před tisíci lety produkoval nápoj pod názvem brum, který byl taktéž vyráběn z cukrové třtiny. Prvním Evropanem, který ochutnal rum, byl s největší pravděpodobností Marco Polo, ve svých zápiscích z cest napsal, že ochutnal velice dobré víno vyráběné z cukru někde v oblasti dnešního Iránu.

První destilace rumu, jak ho známe dnes, se odehrála v 17. století v Karibiku na plantáži s cukrovou třtinou, kde otroci zjistili, že melasa, vedlejší produkt při výrobě cukru, může být fermentována. Později pomocí destilace odstranili nečistoty a zvýšili podíl alkoholu a vytvořili tak jeden z prvních opravdových rumů na světě. Dle tradic se říká, že první takový rum vznikl na ostrově Barbados, nicméně v té samé době se objevují zmínky o rumu i v Brazílii.

rum1

Poté co získal rum na oblibě v Karibiku, se jeho obliba rozšířila i do severní Ameriky. První likérka vyrábějící rum v amerických koloniích byla založena roku 1664 ve Staten Island. O tři roky později otevřela další likérka v Bostonu. Brzy se výroba rumu stala největším a nejúspěšnějším odvětvím průmyslu v britských koloniích. Dokonce se často rum používal jako platidlo. Rum byl tak oblíbený, že před válkou o nezávislost v Americe vycházela roční spotřeba rumu na každou osobu 14l za rok.

S rostoucí spotřebou cukru a melasy bylo nutný rozšiřovat plantáže s cukrovou třtinou a za tímto účelem bylo potřeba do kolonií dostat levnou pracovní sílu. Z tohoto důvodu vznikl tzv. trojúhelníkový obchod. Vypěstovaná cukrová třtina a bavlna mířila do Amerických kolonií, kde se z ní zpracoval rum, cukr a látky, část zboží se odesílalo do Afriky a měnilo se zde za otroky, kteří směřovali na plantáže do Karibiku a jižních kolonií. Jeden otrok měl cenu kolem 20 litrů rumu a kousku látky. Na tomto obchodě se ovšem Velká Británie cítila ošizena a požadovala část zisků, i to přispělo později k Americkému boji za nezávislost. I po válce za nezávislost zůstal rum v Americe velice oblíben, běžně se užíval při volbách jako určitá forma úplatku voličům, kdy kandidáti rozdávali rum či navštěvovali lidi v hospodách a zvali je na rum. Až Britské restrikce na dovoz cukru z Karibiku a stoupající obliba whisky ukončila vítězné období rumu v USA.

Rum je často spojován s námořníky a především s piráty. Toto spojení vzniklo v době, kdy byli najímáni nestranní námořníci v době války, aby ničili a loupili nepřátelské obchodní lodě. Některé této legální loupežníky loupení a drancování bavilo natolik, že i v čase míru svoje řemeslo neopustili a vyhlásili se za piráty nebo bukanýry. Samozřejmě, že jejich oblíbený nápoj byl rum, ostatně asi jako každého jiného obyvatele Karibiku. Asociace mezi piráty a rumem podpořili hlavně literární díla, ve kterých byli piráti často popisování jako drsní muži popíjející jedině rum.

rum3

Nicméně spojitost rumu a námořnictví není vůbec náhodná. V roce 1665 se Britské královské námořnictvo zmocnilo ostrova Jamajka, kde byli téměř neomezené zásoby domácky vyráběného rumu, tehdy se začal rum rozlévat námořníkům na bázi denního přídělu, tzv. tot. Z počátku se podával čistý, případně s citrusovou šťávou, to však způsobovalo, že většina námořníku byla ve službě opilá a tudíž neplnila svojí službu řádně. V roce 1740 admirál Edward Vernon rozhodl, že se bude rum výrazně ředit vodou, tento ředěný rum nazvali námořníci grog. Říká se, že to bylo na základě jména admirálova kabátu grogram, ale termín grog nejspíše již dávno předtím užívali ve východní Indii. Tyto rumové dávky přetrvali až do 31. 7. 1970, kdy byli definitivně zakázaný. Ale dodnes zůstává v Britském námořnictví rozkaz „splice the mainbrace“, který může vydat jenom král nebo královna, člen královské rodiny a ve výjimečných případech Admirál. Tento rozkaz znamená, že se námořníkům naleje sklenka na počest královské svatby, narozenin, či jiného svátku.

rum2

Druhy rumu

Na zemi neexistuje jednotná specifikace rumu, proto je jeden nápoj v jedné zemi nazván rumem, ale v druhé už být rumem nemůže, co však mají všechny normy společné je, že rum musí být vyroben z cukrové třtiny, respektive melasy. Normy se však liší stát od státu v minimálním obsahu alkoholu, minimální době zrání rumu a i v druzích rumu. Nejjednodušší je proto dělit rum dle barvy a země původu.

Karibský rum z anglicky mluvících ostrovů je většinou tmavší s plnější chutí a typickou chutí melasy. Jsou to státy jako například: Antigua, Trinidad a Tobago, Grenada, Barbados, Saint Lucia, Belize, Bermudy, Guyana a Jamajka. Pro Jamajku je typická i verze rumu pod názvem „rude rum“ můžeme přeložit jako drsný či hrubý rum. Tento rum se vyznačuje především vysokým obsahem alkoholu a byl oblíben mezi umělci žánru ska, často se ředil vodou či kolou.

Francouzsky mluvící ostrovy jsou známé rumem, který se místo melasy vyrábí ze šťávy z cukrové třtiny. Tento rum je většinou dražší, jelikož je šťáva z cukrové třtiny cennější než melasa, taktéž takovéto rumy mají výraznější původní chuť cukrové třtiny. Typickými zastupiteli těchto ostrovů jsou Haiti, Guadalupe, Martinik.

Španělsky mluvící země jako například: Kuba, Guatemala, Panama, Dominikánská republika, Nikaragua, Puerto Rico, Kolumbie a Venezuela vyrábí typické añejo rumy, které mají velice jemnou vyrovnanou chuť.

Mimo tyto základní proudy rumu existuje mnoho alkoholických nápojů na bázi rumu. Cachaça vyráběna v Brazílii, podobný nápoj jako rum. V Panamě se vyrábí seco, nápoj na bázi rumu, je ale třikrát destilován, takže by se dalo říci, že se jedná o rumovou vodku. Připomeňme, že vícenásobnou destilací se vytrácí chuť původní suroviny, na druhou stranu je vícenásobně destilovaný nápoj čistší. V Mexiku se setkáte s nápojem Charanda, opět podobnému rumu. Ve střední Americe taky potkáte Aguardiente, nápoj destilován z melasy často obohacen anýzem. V Africe je mnoho druhů alkoholických nápojů z cukrové třtiny pod jménem jednoduše Cane, nebo Cane juice. A samozřejmě nesmíme zapomínat na mnoho napodobenin rumu vyráběných převážně v Evropě a státech, kde na cukrovou třtinu nenarazíte, v lepším případě jsou vyráběny z cukrové řepy, v horším z brambor. Aby se podobali, co nejvíce rumu zabarvují se často karamelem. Tímto nápojem se rozhodně vyhněte, riskujete v lepším případě těžký bolehlav a pořádnou kocovinu, v horším případě Vám bude pěkně blbě.  

Mimo zemi původu můžeme rumy rozdělit i do několika skupin dle základních charakteristik.

Tmavé rumy. Typické svojí tmavě hnědou, červenou někdy dokonce až černou barvou. Tyto rumy jsou vyráběny z karamelizované melasy a dozrávají dlouhou dobu ve vypálených sudech. Tento druh rumu má výraznou chuť, často ještě podpořenou přidáním koření, a taktéž výrazný dojezd karamelu. Tyto rumy jsou oblíbené v míchaných drincích, protože drinku propůjčí zajímavou barvu, ale i chuť. Taktéž se nejčastěji používají do vaření. Tyto rumy typicky naleznete na Jamajce, Haiti a Martiniku.   

Ochucené rumy. Do těchto rumů se přidávají exotické příchutě jako banán, mango, pomeranč, ananas, kokos, limetka. Většinou nejsou tak alkoholické, málokdy překročí hranici 40% alkoholu. Nejčastěji se pijí v koktejlech, ale taktéž čisté nebo na ledu.  

Zlaté rumy. Mají typickou jantarově zlatou barvu, kterou získávají dozráváním v dřevěných sudech. Jejich chuť není tak výrazná jako chuť tmavých rumů, ale jsou výraznější než rumy světlé, dalo by se říct, že se jedná o zlatou střední cestu.

Světlé rumy. Někdy se jim také říká stříbrné či bílé rumy. Mají nejméně výraznou chuť, ovšem sladkost cukrové třtiny zůstává. Nechávají se pouze krátce dozrát v dřevěných sudech, někdy po zrání projdou i filtraci, aby měli čistě průzračnou barvu. Tyto rumy jsou oblíbené především do různých koktejlů. Nejčastěji je najdeme na Kubě či v Puerto Rico.

Silné rumy. Tyto rumy mají vysoký obsah alkoholu 75% až 80%. Nejčastěji se pijí ředěné.

Prémiové rumy. Tyto rumy se často vyrábí malosériově, nechávají se delší dobu dozrát a pečlivě se kombinuje několik druhů rumu různého stáří, aby vytvořili co nejlepší kombinaci chuti a jemnosti. Tyto rumy se piju pouze čisté.

Kořeněné rumy, ale i v Čechách spíše známe pod anglickým slovem spiced. Do rumu se přidává směs koření, někdy i karamel. Bývají o něco tmavší než rumy zlaté, ale rozhodně světlejší než rumy tmavé. Většinou se používá z koření skořice, rozmarýn, anýz, pepř.

Výroba rumu

Postup výroby není zcela jednotný, liší se často dle lokace. Nejčastěji je základní surovinou k výrobě rumu melasa, ale používá se i šťáva z cukrové třtiny. K této základní ingredienci se přidá voda a kvasnice, které spustí proces fermentace. Nejčastěji se užívá velice specifický druhy kvasnic, které zaručí vždy obdobnou chuť. Poté následuje destilace, opět jsou zde různé způsoby destilace a každá je něčím specifická a daný postup se odrazí na chuti rumu. Po destilaci musí rum dozrát. Většina státu vyžaduje, aby rum zrál alespoň jeden rok. Nejčastěji se používají k zrání dřevěné sudy, často použité po burbonu, nebo brandy, ale lze použit i sudy z kovu. V dřevěných sudech rum dostává svou typickou zlatou barvu, naopak v kovových sudech zůstává rum bezbarvý. Většina rumů se vyrábí v tropických podmínkách, proto rum v sudu pracuje mnohem víc, než například whisky nebo brandy vyráběna v mírném podnebí. Takzvaný andělský podíl, tedy podíl co se v průběhu zrání odpaří, je u rumu až 10%, u whisky se jedná pouze o 2% většinou. Po dozrání se většinou rum míchá, kdy několik druhů rumu vytvoří zajímavější kombinaci chuti, než jeden druh samotatně. Některé světlé rumy se ještě filtrují, naopak tmavé či spiced rumy jsou obohaceny karamelem, či kořením.

Dopřejte si kvalitní rumy s Panem Alfrédem: rumy

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.